Momentální plán zní jasně, chci syna připravit na život. Tak, aby jednou mohl vyjet do světa a tušit, co ho čeká. 

Jaké vědomosti mi v dospívání chyběly?

V 18 jsem odcestovala autobusem do Londýna, s pár tisíci v kapse a vrhala se tak do svého největšího dobrodružství. Plná emocí, spokojenosti, radosti. Osamostatnění. Akorát mi tehdy nikdo neřekl, jak náročné to bude.

Při výchově syna se velmi často mentálně vracím k prožitkům právě z tohoto nelehkého období…co jsem se za celé dětství a dospívání nedozvěděla, jaké znalosti mi chyběly? 

Emoční inteligence. V mé mysli je právě emoční inteligence prioritou. Sebevědomí. Samoregulace. Motivace. Empatie. Sociální dovednosti neboli společenská obratnost. 

Budu ráda, když ho naučím pokoře, slušnému chování a lásky k bližním.

Ale hlavně:

aby si dokázal říct o to, co chce a potřebuje

aby slepě nešel s davem, ale naslouchal své intuici a srdci

aby ve vypjatých situacích zachoval klidnou hlavu a věděl jak zavolat sanitku, hasiče nebo policii

aby se nenechal zmanipulovat lidmi, či kamarády a promyslel si následky svých činů

aby věděl, že má svou hodnotu a uměl se také sám sebe zastat

aby se zastal slabších

aby si vážil věcí, které má

aby jeho činy hovořily hlasitěji než jeho slova

aby se dorozuměl, i když nebude umět jazyk daného kmene

aby vždycky uměl najít cestu domů 

Pro mě osobně byla nejlepším vzděláním právě škola života. To, co se člověk nenaučil doma nebo ve škole, se prostě naučil díky zkušenostem - úspěchům, ale i pádům.

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co budeme se synem dělat, jak si budeme hrát. Jednoduše naslouchám svému srdci. Děláme běžné věci jako nákupy, úklid domácnosti, vysávání, uklízení hraček, skládání prádla, praní, vyskládání myčky, umývání nádobí, vaření, pečení. Vytváříme si různé ručně vyrobené silnice pro auta, malujeme, lepíme, vystřihujeme. Jezdíme tankovat do auta, parkujeme. Zdravíme sousedy, paní v obchodě. Děkujeme. Poprosíme. 

 Občas si sednu k počítači a vysvětlím mu, že musím pracovat, někomu zavolat, něco zařídit, zaplatit.

 Nechávám ho si osahat peníze, má svou pokladničku. Vysvětluji, že se za věci platí, že tatínek musí do práce, i když by si s ním raději hrál. Jdeme se podívat za tátou do práce, co tedy vlastně dělá. Jedeme za dědou do práce, bagrovat, pojezdit v náklaďáku a pozorujeme kolik práce stojí za přemístěním kopy hlíny. Jedeme za babičkou na chalupu, sázet květiny, vytrhávat trávu, sekat zahradu, zalévat květiny, pěstovat zeleninu.

 Příroda stojí za počátkem našeho života. Respekt ke krajině, rostlinám a přírodě jako celku, je to nejkrásnější, co můžete své dítě naučit.

Odkud, že se vlastně vzalo to mléko? A jak vznikne vajíčko? Pozorujte život, koloběh života, zrození i smrt. Všechno spolu souvisí. Co se stane s květinou, kterou nebudeme zalévat? Proč je důležité k jejímu životu světlo? Proč větší zvíře sežere to menší? Proč odpadky nepatří do lesa?  Jakou stopu na tomto světě chcete zanechat?

Vyberte si svou cestu…. A že jich je. Napojte se na své přesvědčení, mysl a srdce, cesta se vám otevře přesně taková, jakou si přejete.

Hrajeme si doma

Dřevěné kostky, vláčky, auta, stavební stroje, skládačky, navlékací kuličky, samolepky, vodové omalovánky, dětská kuchyňka, nářadí, knížky, kočárek, panenka, plastelína, nůžky, fixy, pastelky, prstové barvy, Albi tužka, lego, stavebnice a další.

Puzzle – střídáme puzzle s geometrickými tvary, profesemi, stavebními stroji a různými druhy aut (dívky budou mít samozřejmě jiné preference) 

Znovupoužitelné samolepky lepíme na okno a křídovou fixou namaluji koleje, moře, oblohu a silnici. Syn si pak rozděluje samolepky podle druhu dopravního prostředku.

Dětské časopisy – přináší skvělou inspiraci pro rozvoj dítěte v daném věku. Najděte si svůj oblíbený.

Vláčkodráha – skvěle rozvíjí motoriku, představivost a kreativitu

Nacvičování samostatnosti – oblékání, svlékání, čistění zubů, umývání si obličeje, rukou, sprchování se, prostření stolu, úklid talíře po jídle

Čtení knížek – oblíbená aktivita před spaním. Vždycky si uděláme čas. Čtení rozvíjí představivost, kreativitu a myšlení. Rozvíjí pozdější schopnost učit se a má velký vliv na intelektuální úroveň. Díky tomu budou děti v budoucnu lepšími čtenáři, posluchači i řečníky. Čtěte dětem knihy. Dává to smysl.

Hrajeme si mimo domov

Dětské skupiny, herny, kavárny, návštěvy dětí různých věkových skupin, farmy, parky, hrady, zámky, venku se toho dá vymyslet…

Házení / kopání s míčem

Pískoviště – lopatka, hrábě, bagry, nakláďáky, bábovičky

Kamarádi - sociální kontakty

Jezdíme za prarodičemi - pokoukat slepice, pole, zahradu, kde pěstují kedlubny, saláty, okurky... a taky se chceme sblížit se starší generací, jak žije, co potřebuje a nepotřebuje.

Cestujeme - po ČR, po zahraničí, koukáme do mapy, říkáme si kde jakým jazykem mluví, a co je u nich jinak. Co se nám na té zemi líbí.

Syn je odmalička učen dvoum jazykům. Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Další jazyk otevírá nové dvěře do světa. Věřím, že je přínosné umět více jazyků.

Jezdíme tramvají, autobusem, někdy vlakem a jindy letíme na dovolenou. Hračky má, ale stejně nejraději napodobuje činnosti dospělých.

Na závěr mám TIP – naslouchejte svému dítěti, nechejte ho rozhodovat, dejte mu možnost volby. Komunikujte. Zkuste pochopit, že jeho problémy jsou také problémy, i když pro vás to může být prkotina. Potřebuje se naučit, že právě doma je v bezpečí a respektováno, poté bude respektovat další osoby v jeho životě.

Já své dítě netahám kam nechce, například se necítí dobře ve velkém kolektivu. Nevysvětluji mu, že by se měl zapojit. Nechám ho, ať si najde svou cestu, a až bude připravený, půjde do toho po hlavě sám. Respektuji jeho emoce a strachy. Naslouchám a pozoruji. Naše děti jsou průvodci a chtějí s vámi komunikovat. Chtějí vám ukázat, co je pro ně přijatelné. Nezlehčujte situace. Buďte empatičtí. Když něco chcete vy, neznamená to, že to samé chce/ potřebuje vaše dítě.

Nelákejte na sladkosti.

Když dítě upadne a brečí, první reakcí maminek je velmi často lákání na nějakou sladkost / jídlo. Nechejte dítě vybrečet, nemusíte nijak ukončovat jeho smutek. Buďte přítomni, potřebuje vaši blízkost a vědět, že se k vám může vždycky vrátit jako do přístavu. Vy jste jeho kotva. Nabídli byste dítěti za rozbité koleno kus zelí? Nenabídli. Tak nenabízejte ani sladkosti.